Velké-produkce na jevišti často využívají mechanické zařízení -, jako jsou jevištní výtahy, které jsou často k vidění na koncertech-, aby zvýšily vizuální dopad představení. I když použití takového-stroje nepochybně dodává představení pocit vznešenosti a velkoleposti, nelze přehlédnout neodmyslitelná bezpečnostní rizika s tím spojená. Přirozeně, kdykoli je to proveditelné, by měla být nebezpečí eliminována nebo rizika zmírněna uplatněním zásad „inherentně bezpečného“ návrhu.
Jak tedy lze snížit rizika, která představují jevištní mašinérie? Řešení lze nalézt jak v mechanické konstrukci, tak v provozních technikách. Příkladem může být navrhování ochranných krytů pro místa střihu, specifikace ocelových lan s bezpečnostním faktorem vyšším než 10 nebo navrhování převodovek s životností 400 hodin a točivým momentem dvojnásobku charakteristického zatížení. Tyto metody slouží k trvalému odstranění nebezpečí nebo výraznému snížení rizik. V důsledku toho při navrhování kladkostroje určeného ke zvedání břemene o hmotnosti 500 kg by bylo možné jej teoreticky navrhnout tak, aby zvládl nosnost 1 000 kg, aby se zmírnila dříve identifikovaná rizika. Z ekonomických důvodů však návrháři tento přístup přijímají jen zřídka. Kromě toho hrají roli technická omezení: zvažte například, jak by bylo nutné změnit konstrukční řešení samotné budovy, pokud by každá lať takeláže byla navržena tak, aby zvládla zatížení 1000 kg namísto požadovaných 500 kg.
Pokud nejsou inherentně bezpečné metody návrhu proveditelné - nebo pokud nedokážou plně snížit rizika na přijatelnou úroveň -, je nutné zavést technická ochranná zařízení nebo alternativní ochranná řešení, která tato rizika dále zmírní. Typicky to zahrnuje začlenění specifických bezpečnostních funkcí do řídicího systému. V některých příkladech poskytnutých společností Waagner{4}}Biro Luxembourg Stage Systems (dále jen „Waagner“) je instalován tlakový senzor, který nepřetržitě monitoruje náklad a ověřuje bezpečnost zvedacích operací zařízení. "Waagner" označuje tuto schopnost detekce přetížení jako specifickou bezpečnostní funkci. Nejběžnější bezpečnostní funkcí je koncový spínač, který dokáže zastavit provoz zařízení jak v normálním rozsahu jízdy, tak v nouzových situacích, čímž poskytuje uživatelsky-příjemný a spolehlivý způsob zajištění celkové bezpečnosti. Žádné z těchto řešení však nemůže zcela eliminovat nebezpečí; pouze snižují *pravděpodobnost* výskytu nebezpečné události v závislosti na správném fungování technického řešení. To vyvolává kritickou otázku: jak vysoká musí být spolehlivost těchto bezpečnostních funkcí ve skutečnosti?
Pokud nejsou ke zmírnění rizik k dispozici ani inherentně bezpečná konstrukční opatření ani technická řešení - nebo ekonomicky životaschopné alternativy -, pak jedinou zbývající možností je jednoduše poskytnout uživatelům a provozovatelům zařízení informace o *zbytkových rizicích*, která zůstávají. To obvykle zahrnuje umístění varovných značek nebo poskytnutí podrobných provozních pokynů (například uvádějící, že zařízení smí obsluhovat pouze vyškolený personál). Tato metoda snižování rizik je samozřejmě nejkřehčí a měla by být použita pouze tehdy, když nejsou k dispozici žádné jiné možnosti.