Ve svých raných fázích bylo jevištní zařízení ovládáno převážně ručně. Například starověká řecká divadla využívala *mechanika* ke spouštění předmětů, zatímco jeviště ve starověkém Římě používalo přední závěsy, které se zvedaly zespodu. V období renesance navrhl italský umělec Leonardo da Vinci otočné jeviště pro divadelní představení. V Japonsku umělkyně Kabuki Namiki Gohei vynalezla a využila dřevěné otočné jeviště. Během dynastie Čching v Číně využívaly dvorní taneční scény k ovládání systémů pro zvedání a spouštění umělců navijáky poháněné lidskými-navijáky.
S příchodem elektrického věku postupně přecházela jevištní mašinérie na elektrické-systémy. Jak se elektřina stala široce přijatelnou, prošly jak konstrukční, tak provozní metody jevištních strojů zásadní proměnou.
V posledních letech pokrok v počítačové technologii a digitálních řídicích systémech uvedl jevištní stroje do nové éry. Moderní jevištní strojní zařízení je nyní řízeno pomocí počítačových programů a dosahuje vysokého stupně automatizace a inteligence díky použití technologií, jako je řízení PLC a synchronizace více-motorů.