Nejranější jevištní kulisy se skládaly z malovaných scén na plátně, typicky zobrazujících architekturu, krajiny nebo mytologické scény. Během renesance vedlo použití lineární perspektivy k vytvoření malovaných kulis, které zprostředkovávaly pocit hloubky, a tím umocňovaly trojrozměrný-efekt jeviště.
V 18. století vyvíjeli jevištní výtvarníci -, jako například rodina Bibiena -, stále sofistikovanější techniky pro perspektivní a šerosvitné efekty v jejich pozadí; zejména v opeře a dvorním divadle se tyto kulisy staly stěžejním prvkem při vytváření velkolepých scén. Po průmyslové revoluci v 19. století pokroky v mechanizaci a osvětlovací technologii dále poháněly použití kulis a ustanovily je jako standardní součást moderních divadelních žánrů, včetně divadelních her, opery, baletu a muzikálu.